Hádes
- Patří mu veškeré bohatství, které je pod zemí
- Symbol – Kerberos
- Žije v podsvětí
V řecké mytologii je Hádés bůh podsvětí. Je nejstarším synem Titána Krona a Rheii. Po narození ho Kronos pozřel, protože se bál, že ho některý ze synů zbaví vlády. Když ho bratr Zeus z útrob Krona spolu s jeho dalším bratrem Poseidonem po velkém boji osvobodil, Hádovi po dělení světa připadla říše mrtvých. Hádés unesl do podsvětí Persefonu a učinil z ní svou manželku a spoluvládkyni nad říší mrtvých. Hádés nebyl mezi bohy oblíben a své sídlo zpravidla neopouštěl. Do věcí mezi nebem a zemí se příliš nepletl, věděl, že „každý kdo se jednou narodil, musí dříve či později vejít do Hádova domu“.
Z obětních zvířat měl nejraději černé ovce, při jejich zabíjení se však obětující musel dívat jinam. Ze stromů mu byl zasvěcen cypřiš a z květin narcis.
Říše mrtvých se také někdy podle svého vládce nazývá Hádés. Skrývá se v hlubinách země a nepronikne do ní paprsek slunečního světla. Tvoří ji bezútěšná rovina a protéká jí pět řek: Styx, řeka nenávisti, Acherón, řeka nářku, Kókytos, řeka zármutku, Pyriflegethón, ohnivá řeka, Léthé, jejíž vody dávají zapomenout na vše pozemské. Na západě prý byly Élysejské nivy, kde byli duchové spravedlivých, někde v hlubinách byl Tartaros, kam Zeus uvrhl své protivníky, a dále tam byl Erebos, kde měl Hádés svůj palác a kde vládl s manželkou Persefonou. Cesty, kudy se dostávali duchové mrtvých do Hádovy říše, vedly temnými propastmi tzv. údolí stínů. Jedna z nich byla u mysu Tainaru na jihu Peloponnésu, další v attickém Kolónu, nebo pod Etnou na Sicílii, či v nejzažším západě, kam už nedopadaly paprsky slunce. Vstupní bránu do podsvětí hlídal trojhlavý pes Kerberos. Přicházející pouštěl dovnitř, ven nepouštěl nikoho. Z brány vedla cesta k vodám Acherontu, kde převážel mrtvé za peníze stařec Charón. Proto dříve Řekové dávali mrtvým pod jazyk minci, aby měli na převoz. Každý zemřelý putoval před Hádův trůn, kde seděli soudci zemřelých, Diovi synové Mínós, Rhadamanthys, Aiakos. Většina mrtvých v podobě stínu potulovala bez radosti a žalu po louce s květy asfodelu. Mezi ně patřil například i Achilles.